Ochočení a komunikace

Králíček naším způsobům nerozumí, takže s ním musíte “mluvit” jako králík, pak si k vám vybuduje silné pouto.

Prvně je důležité pochopit, že ač je ušák společenské zvíře, má rád svůj klid a osobní prostor, který bychom mu neměli narušovat. Takovým prostorem bývá hlavně klec, proto by se úklid klece měl dělat jen, když v ní ušák není. Já už mám ušáka naučeného, že mu do klece můžu sahat, chce to ale čas a ušáka respektovat, jinak to může skončit ošklivým pokousáním.

Seznamování je ideální nechat na ušákovi. Necháte ho prozkoumávat pokoj a sednete si na zem. Ušáci jsou od přírody velmi zvědaví a časem si vás přijde očuchat. Můžete mu i nastavit ruku, a pokud se vám o ni otře, odpovíte otřením o jeho tvář. To je takové nejšetrnější seznamování. Pamlsky v ruce nejsou na škodu.

Další důležitá věc je chování ušáků k sobě navzájem. Ušáci se běžně lehce štípou, jenže jejich kůže je podstatně hrubší, takže nechápou, že vás to bolí. Když vás tedy ušák štípne, netrestejte ho, jen mu po králičím řekněte “Tohle ne” a to tak, že třeba zasyčíte (tím zpozorní, že je něco špatně) a rukou ho lehce o bok a rameno odstrčíte.

Další důležitá věc je zvedání. Ušákům zvednutí ze země evokuje chňapnutí dravcem, proto se tomu brání, zvyšuje se jim hladina adrenalinu, zvyšuje tep – celkově jim to opravdu škodí. Pokud tedy chcete ušáka zvednout, musíte mu podložit zadeček, aby nevisel a zajistit chycením kůže na krku, aby se nevysmekl. Pád i z malé výšky, případně škubnutí zády při vyproštění z náručí můžou mít fatální následky (vymknutí, zlomeniny, ochrnutí).

Většina ušáků mazlení v náručí nesnese, nezkoušejte mu tedy nutit naši představu mazlení a radši si k němu sedněte na zem a tam ho drbejte.
Samozřejmě jsou výjimky, ale na to si musí ušák přijít sám, nevnutíte mu to.