Králíčka Ňufíčka jsme si pořídili den po té (19. 12. 2011), co nám umřel náš první milovaný králíček Huňáček. Zemřel teprve ve věku 2 let na mrtvici. Ňufíček byl zpočátku tak trochu nechtěný králíček, protože se nám hodně stýskalo po Huňáčkovi, ale nakonec jsme si ho rychle zamilovali. Možná si říkáte, že to bylo moc brzo na pořízení dalšího králíčka, ale já s tím nesouhlasím. Ňufíček nám zaplnil prázdné místo v srdíčku a pomohl nám se s tím dřív vyrovnat.
Přesně si pamatuji jak jsme ho jeli shánět. Mimochodem v té době jsme nevěděli, že existují nějaké chovné stanice na králíčky. Nejdřív jsme objeli snad všechny zverimexy v Pardubicích a poté jsme jeli do Březhradu (Hradec Králové). Šli jsme do Hörnbachu a tam se nám jeden králíček moc líbil, tak jsme si ho zamluvili s tím, že se pojedeme ještě podívat do jednoho zverimexu kousek od Hörnbachu do Super Zoo. Tam se nám však žádný nelíbil a jeli jsme zpět do Hörnbachu pro Ňufíčka. Ano, byl to ten náš zamluvený králíček. Pamatuji si, že zrovna vylézal z domečku, přitom na něj nějaký jiný králíček kýchal, a šel přímo k nám. Stoupl si na zadní nožičky a natáhl se k nám. Hned bylo jasné, že chce jet s námi domů. Doma už měl připravenou klec po Huňáčkovi a místo pelíšku měl víko od krabice od bot vystlanou senem. Byl tak strašně maličký a roztomilí.
Strašně rychle nám vyrostl. A čas plynul dál. Od jara do podzimu trávil většinu dne u nás na zahradě, kde měl neomezený prostor na běhání a hraní. Nejradši však měl svůj domeček (klec) doma, který mu přítel vlastnoručně vyrobil a svoje plyšáčky, se kterými si hrál celé dny. Také měl strašně rád balónek, ze kterého vypadávají pamlsky.
I přes hezké dny jsme si musel prožít pár krušnějších dní a to ty, kdy byl nemocný. Měl kokcidiózu, problémy se zuby. Potřeboval je obrousit a některé mu rostly do tváře, takže nemohl papat, protože ho to bolelo. 2x kvůli zoubkům musel jít na zákrok pod narkózou, kde mu je zbrousili a některé museli dokonce vytrhnout. 2-3x mu je opravili jen lehce bez narkózy. Jednou jsme museli jet na pohotovost, protože nepapal a ani nejedl, no a nakonec to bylo kvůli čemusi (kus papíru), který někde spapal a zůstal mu přilepený v krku. Také trpěl na průjmy. Ze začátku jsme totiž neznali bezobilné granule, ale jakmile jsme se o nich dozvěděli, tak jsme jimi začali krmit a hned bylo po průjmech. Naštěstí se nám ho však pokaždé podařilo úspěšně zachránit.
Ňufíček už tady s námi bohužel není. Zemřel v neděli 26. 11. 2017 v 17:30 ve věku 6 let. Příčinou bylo nejspíše stáří. Začalo to v sobotu 25. 11., kdy měl průjem a nepapal. Jediné co mi snědl, bylo pár kousků banánu. Pouze bumbal. Průjem měl docela velký, vodnatý s hlenem a bylo tam i trošičku krve. Nechali jsme ho i proběhnout po bytě a to běhal. Druhý den to bylo stejný. Měl furt průjem, nepapal, ale bumbal a běhal. V 1 odpoledne jsme s ním jeli na pohotovost. Pan veterinář ho vyšetřil – změřil mu teplotu, prohmatal mu bříško a vyšetřil mu stolici. Výsledek byl takový, že ve stolici žádný nález není a že teplota je nižší než by měla být a že to není dobrý příznak. Také říkal, že králíci jsou strašně náchylní a citlivý, a že střevní problémy jsou u nich hodně vážný. Dal nám pro něj antikokcidika, instantní seno a probiotika s tím, že mu to máme podávat a když se zlepší, tak že máme přijít na kontrolu, ale zároveň nám také řekl, že se máme připravit na nejhorší.
Hned jak jsme přijeli domů, tak jsme mu dali léky do vody, tu vypil a instantní seno jsme mu dali do mističky. 
Papal ho i sám, ale opravdu trošičku, tak jsme ho museli dokrmit stříkačkou. O půl šesté se šel na něj přítel podívat a okamžitě mě volal, že prý spadl na bok. Vypadalo jako by měl mrtvičku, pak měl křeče celého tělíčka a pak zůstal ležet na boku. To jsme ho hladili a pomalu přestával dýchat až přestal dýchat úplně. Vše trvalo tak 2 minuty. Bylo to strašně smutný. Všichni jsme u něj brečeli a stále jsme ho hladili, pusinkovali a loučili se s ním. Přítel po té co se trochu vzpamatoval, tak mu šel vykopat hrobeček k nám na zahradu. Zhruba po půl hodině jsme ho přemístili do hrobečku, v tu dobu už byl strašně studený a ztuhlý. Dali jsme k němu 2 jeho plyšáčky, velkého plyšového králíčka a malého plyšového pejska, které měl nejradši. Naposledy jsme se s ním rozloučili a dali mu na hrobeček kytičku.
Je zajímavý, že začal umírat hned jak jsme k němu přišli, jako by na nás čekal s tím, že se chce rozloučit. Nebylo hezké to vidět, ale jsme moc rádi, že jsme u toho byli, a že nemusel umřít sám. Jen doufám, že ho to moc nebolelo a že snad netrpěl.
Na Ňufíčka máme ty nejlepší vzpomínky. Byl strašně roztomilý, hodný, přátelský a chytrý. Chodil se k nám mazlit a přiběhl na zatleskání. Strašně rád se choval a mazlil. Měl krásný kožíšek, heboučký a hezky voňavý. Byl naším miminkem a zároveň naším nejlepším kamarádem.
Budeš nám chybět Ňufíčku, vždycky tě budeme milovat a nikdy na tebe nezapomeneme…