Moji chovatelé jsou mojí rodinou, na kterou nedám nikdy dopustit. Dal bych za ně tlapku do ohně, obětoval bych všechny své oblíbené pamlsky a přestal bych i občas kousat do koberce. Zkrátka udělám cokoliv pro to, aby mě moji páníčci měli rádi minimálně tak moc, jako mám já rád je.
Můj páníček se jmenuje Michal a bydlí se svojí přítelkyní Edit. A s nimi bydlím já, malý Ňufíček. Jejich mazlíček, zlatíčko a občas i zlobidlo v jednom. Rozhodně nejsem jejich prvním domácím mazlíčkem, spíš naopak. Vyprávěli mi, že doma měli už skoro celou zoo – začínali s kočkou, pak si pořídili křečky a morčata, želvy a rybičky. Pořád to ale nějak nebylo ono, tak se nakonec rozhodli pro králíka. Pro zakrslého králíčka. Pro mě, pro Ňufíčka. A tak jsem tady a žijeme spolu už od podzimu roku 2011.
Editka anebo Edit, jak jí páníček občas říká, se zajímá o entomologii, baví ji sbírání a chov broučků. Možná i proto, že má k tomu mému zvířecímu světu blíž, se se mnou mazlí o chlup více než páníček Michal. Ale opravdu jen o chlup! Oba dva mě mají moc rádi, což mi dávají najevo perfektní péčí. Vždycky od nich mám v misce nachystané svoje oblíbené jídlo, nechybí mi čerstvá voda, voňavé seno nebo nějaký pamlsek. Jakmile se jim na mě něco nelíbí a zdá se jim, že je na obzoru nějaká nemoc, nikdy nelení a hned mě vezou k panu doktorovi na kontrolu. Starají se, abych byl spokojený, zdravý a měl se u nich dobře. A za to jsem jim tak vděčný…
Když oba moji páníčci dorazí z práce domů, nikdy se se mnou nezapomenou poctivě přivítat a podrbat mě za ušima. A já se na to, i na ně, celý den tak těším! Mít tak milující páníčky, jako mám já, je to nejkrásnější, co se mi mohlo stát. Díky nim jsem ten nejspokojenější zakrslý králíček-beránek minimálně v celých Pardubicích!
