Králík a zajíc mají společného mnohem méně, než si plno lidí myslí. Ačkoliv patří do jedné skupiny „zajícovití“, dále se jejich cesty rozcházejí a to už na úrovni stavby DNA, kde mají rozdílný počet chromozomů. Už z tohoto je možné odvodit, že se tato dvě zvířata nemohou spolu rozmnožit a tedy to i dokazuje vzdálenost jejich příbuzenského vztahu.
Pro zjednodušení budu porovnávat zajíce pouze s králíkem divokým, kvůli ohromnému počtu vyšlechtěných plemen.
Oblast výskytu
KRÁLÍK se zdržuje převážně v zarostlé krajině, jako jsou lesy, remízky, parky. To je dáno i jeho omezenou schopností úniku před predátorem, kdy uteče do nejbližší nory.
ZAJÍC na druhou stranu preferuje otevřenou krajinu, louky, pole. Je to vytrvalý běžec a tak si i s predátory kolem může pobyt v otevřené krajině dovolit.
Vzhled
KRÁLÍK je drobnější (1-2,5 kg), podsaditý s poměrně krátkými končetinami. Uši králíka jsou kratší, než jeho hlava (opakuji, že neřeším šlechtěná plemena, jako třeba FB, AB, BO,…, jde o identifikaci králíka divokého). Zbarvením je většinou hnědý s bílým bříškem a bílým ocáskem. Během roku výrazně nemění barvu srsti, protože to ve svém prostředí nepotřebuje.
ZAJÍC je podstatně větší (2,5-6 kg), s protáhlým trupem. Má oproti králíkovi mnohem delší nohy, přičemž zadní nohy jsou výrazně delší, než přední, to zajíci zajišťuje rychlost a hbitost. Uši jsou delší, než hlava (poměr délek uši:hlava pak dále záleží na druhu) a na jejich konci má výrazné, černé špičky. Během roku 2x líná (jaro, podzim) a mění barvu srsti, aby ve volné krajině lépe splýval s terénem. V létě tedy má srst tmavší, hnědou, až hnědočervenou. V zimě naopak sází na světlejší barvu, někdy až bílou.
Společenský život
KRÁLÍK je společenské zvíře a tvoří kolonie. V koloniích se utváří složité společenské vazby.
ZAJÍC je spíše samotářské zvíře a ve skupinách ho můžeme vidět převážně v době páření, či v době, kdy je potravy nedostatek a tak se zvířata musí vzájemně snášet u malých zdrojů potravy.
U obou druhů bojují samci o samice. U králíků se navíc setkáváme s boji samic o nory.
Mláďata
KRÁLÍK rodí celý vrh slepých mláďat bez srsti do předem připravené, vystlané nory. Samice se k mláďatům vrací zhruba 2x denně, kdy je bleskově nakrmí a uzavřením vstupu znovu „pohřbí“ v noře. Jde o ochranu před predátory. Osamostatnění králičích mláďat trvá mnohem déle, než v případě zajíců.
ZAJÍC rodí mláďata po jednom do důlků v trávě. Mláďata jsou již osrstěná, s otevřenýma očima a slyší. V trávě se krčí, ani se nehnou a čekají, až je zaječice přijde nakrmit. Mláďata se osamostatní velmi brzy. Je to dáno právě životem v otevřeném prostranství, kdy musí být mláďata co nejdříve schopná se o sebe postarat.
V přírodě na nesamostatné mládě králíka prakticky nenarazíme, pokud pes, či jiný predátor, nerozhrabe noru. Oproti tomu mláďata zajíců lidé nacházejí poměrně často a „osamocené“ mládě v trávě vidí jako syrotka a odnesou ho domů, či do záchranné stanice. Je to však omyl, který může stát malého zajíčka život.
Strava
Zajímavým faktem je rozdíl ve výživě. Rozdíly v rostlinné stravě skrz rozdílné ekosystémy výskytu, až tak šokující nejsou. Jde ale i jinou část jídelníčku a to u zajíce.
Že je KRÁLÍK výlučný býložravec, je obecně známo (opět neřeším zážitky majitelů, kdy jim domácí králíček ukradne kolečko salámu), ale že je ZAJÍC občasným všežravcem (hmyz, drobní hlodavci, plazi…), či dokonce mrchožroutem (ostatky vlastního druhu, či jiných zvířat, které sám neuloví), už tak známé není.