Králičí řeč těla je velmi bohatá, a pokud se majitel aspoň trochu snaží, může svému králíčkovi dobře porozumět.
Králíček umí dát velmi jasně najevo, jestli se cítí spokojeně, má radost, je naštvaný, nebo se něčeho bojí.
Uši
Už jen z postavení uší můžeme poznat králíčkovu náladu. U beránků jsou polohy uší trochu méně znatelné, ale obecně se lze držet tohoto schématu.
K poloze uší se váže i mimika tváře, tu ale každý na první pohled nevidí. Například naštvaný králíček má znatelně napnuté líce. To je spojené právě s napnutím uší vzad.
Držení těla
Na polohu uší navazuje držení těla. Natažené tělo a krk a napnuté zadní nohy můžeme vidět u ušáků, kteří jsou něčím zaujatí a připraveni vystřelit k úprku.
Zvědavci si občas hrají na „surikaty“ a při obhlížení prostředí panáčkují. Naštvaný králíček může být lehce nahrbený, nebo naopak vyrazit předními packami, jako když naštvaný člověk bouchne do stolu.
Shrbené sezení je poloha vhodná k umývání, lehkému odpočinku a pozorování okolí.
Pro ležení a odpočinek mají králíčci mnoho poloh. Časté je tzv. „pečené kuře/pečená krůta“ (podle velikosti králíčka), kdy je králíček na bříšku, končetiny složené k tělu. Volnější variantou je „sfinga“, u které má králíček přední končetiny natažené. Tyto polohy používají králíčci pro krátké šlofíky mezi běháním.
Pokud na ně přijde hlubší spánek, překulí se na bok a natáhnou i zadní končetiny. Tuto polohu můžeme označit jako „páníčkův infarkt“, protože je u ní králíček naprosto uvolněný, může mít zakloněnou hlavu a na zavolání nereaguje. V extrémních případech králíčci v této poloze přidávají efekty, jako je otevřené oko, vypláznutý jazyk, nebo nereagování ani na dotyk. Pokud možno, tak králíčka, který spí hlubokým spánkem, nerušíme.
Ocásek
Drobné signály dává králíček dokonce i ocáskem. Obecně drží ocásek ohnutý nahoru k zádi.
Při zvědavosti, seznamování s dalším králíčkem, či varovných signálech králíček zvedá ocásek výš a jde jasně vidět spodní strana ocásku. Signalizuje to především napnutí v těle, ale je to pro králíčka i výhodná pozice ke značkování (ostříknutí předmětu za sebou močí).
Naprosto uvolněného králíčka poznáme podle povoleného/spuštěného ocásku, který je pak volným protažením páteře.
Dupání
K řeči těla patří i dupání, kterým králíček dává najevo strach, leknutí, či naštvání.
Vrzání zoubky
To může mít dva významy, ale podle zvuku a situace jsou jasně rozeznatelné.
Opravdu nepříjemné skřípání je znakem velmi silné bolesti. V takovém případě neodkládáme návštěvu veterináře, protože králíčci normálně bolest dobře maskují a pokud se už projeví skřípáním, jde o opravdu vážný stav. Králíček při bolesti většinou sedí křečovitě shrbený.
Chroupání a cvakání zoubky je naopak znakem králičího blaha. Králíček může nejčastěji chroupat zoubky při odpočívání, či drbání. Je to doprovázené charakteristickou, mimikou a držením těla. Tedy složené uši, přivřené oči a uvolněné držení těla.
A když už zmiňuji zvukové projevy, králíčci mají krom pohybových dorozumívacích prostředků i široké spektrum zvuků, které dokáží používat. V tomhle je ale každý králíček unikát a je na majiteli, aby vypozoroval, jestli a jak moc je jeho králíček upovídaný. K běžným zvukovým projevům patří mručení, „bublání“, vrčení, frkání, mlaskání, kníkání.