Králičí moč je dost specifická, protože králíček, na rozdíl od jiných savců, vylučuje velkou část odpadních látek močí, nikoliv trusem. Z toho plyne i to, že při pestré stravě nemůže být moč pokaždé stejná, protože z každé stravy vyloučí králíček jiné odpadní látky.
Moč tedy může být v barvě od nažloutlé bílé, přes žlutou, červenou, hnědou, až po opravdu temně fialovou-hnědou. Loužička je pak jednolitě zabarvená. Pokud by šlo o krev, byly by v loužičce izolované kapičky.
Pokud tedy králíček má hodně tmavou moč, nejprve dočasně vyřadíme barvící stravu (mrkve, natě, řepu, pampelišky, léčivky) a pokud se barva moči nezmění, můžeme stav probrat s veterinářem.
Další věc je hustota. Kvůli vylučování přebytečného vápníku zůstávají po králičí loužičce sedimenty minerálů. Moč tedy může být kalná, ale rozhodně králíček nesmí močit „mokrý písek“. Tehdy už je potřeba řešit stav s veterinářem, zásadně upravit jídelníček a hlídat množství přijatého vápníku.
V krajním případě se z močového písku utvoří močové kameny a ty bývá potřeba řešit operativně.
Králíček získává z pestré stravy dostatek minerálních látek a proto mu minerály už dále nepřidáváme v podobě minerálních a solných bloků/kostek. Tyto doplňky právě bývají nejčastější příčinou vzniku močového písku.