Králíček je tvor velice čistotný (většinou :-D) a tak se od běžných nečistot umyje sám.
Výjimku ovšem tvoří látky, které by králíček rozhodně neměl pozřít. Například, pokud spadne do kbelíku s barvou či tapetovým lepidlem, 
proběhně venku louží s motorovým olejem, nedejbože se vyválí ve psím výkalu nebo spadne do toalety ošetřené dezinfekčním prostředkem. Ať tyto příklady zní sebeabsurdněji, se všemi jsem se setkala, naštěstí ne u vlastního ušáka.
Můj se válel v mulčovací kůře, blátě a písku a tehdy ho stačilo doma pořádně otřít ručníkem, vykartáčovat a případně jemně očistit drápky. Zbytek už zvládl sám.
Pokud už tedy králíčka musíme od něčeho umýt, musíme dbát na několik pravidel
Ať jde o jakýkoliv druh králíka, jejich srst se vždy skládá z několika typů chlupů, které mají za úkol nepropustit vlhkost ke kůži. To bohužel znamená i to, že se vlhkost sama jen tak nedostane od kůže ven a pokud ušáka promáčíme ke kůži, musíme ho po koupeli pořádně usušit ručníkem a pokud se nechá, tak i fénem se studeným vzduchem a pak ho v následujících hodinách jednou za čas pročesávat proti směru srsti, aby důkladně proschl. Ze zkušeností se nejhorší místo nachází nad ocáskem a je potřeba mu věnovat více pozornosti.
Pro samotnou koupel tedy nejprve zvolíme prostředky
Kde umýt: Ušáka bychom rozhodně neměli sprchovat (výjimku uvádím níže), ale umístit do nádoby s neklouzavým dnem a vodou napuštěnou králíčkovi trošku víc, než po bříško a například kelímkem ho polévat. Ideální je tedy dát ručník na dno umyvadla a nebo lavoru a tam napustit vodu než tam posadíme ušáka.
Čím umýt: Méně odolné látky (lepidlo, barva) ze srsti odstraníme psím či dětským šamponem. Pokud se králíček znečistí těkavou či žíravou látkou (domácí čistící prostředky) je bohužel králíčka nutné prvně opravdu důkladně polévat čistou vodou (či pro rychlou pomoc rovnou osprchovat) a po několika opakováních teprve umýt šamponem.
Pokud jde o smůlu, dehet, žvýkačku a podobné houževnaté látky, je nejlepší špinavé místo nejprve zkusit odrolit, pokud toto nepůjde a zasažená místa jsou moc velká na ostříhání, je na místě je promnout rostlinným olejem, poté vyčesat, opláchnout a opakovat, dokud látka ze srsti úplně nepustí. Rostlinný olej pak nebývá potřeba ze srsti důkladněji vymývat, stačí opláchnout a vysušit.
Oproti tomu mastné nejedlé/jedovaté látky, jako kolomaz, mazací spreje (třeba WD-40) už ale je potřeba ze srsti dostat. Nejrychlejší cestou je obyčejný prostředek na nádobí a následné umytí už výše zmíněným šamponem.
Ať už jde o drobné znečištění na packách, či celý kožich promáčený nebezpečnou látkou, snažíme se, aby se ušákovi nedostala voda a šampon do uší, očí a čumáčku.
Pokud máme podezření, že se mu žíravá látka dostala i do očí, opatrně je oplachujeme studenou vodou a po koupeli očička ošetříme „umělými slzami“ z lékárny. V takovém případě je na místě i návštěva veterináře!
Nedokonale suchá kůže může začít mokvat a následná léčba je pro nezkušeného člověka oříšek. Obecně ale lze taková místa v lehčích případech léčit, jako „hotspot“ u psa. Tedy místo vystříhat a otírat roztokem betadine. Ničím nemazat, rána musí dýchat. V opravdu vážných případech jsou nutná i antibiotika.
Dalším hrozícím onemocněním je plíseň, pro kterou je vlhké prostředí ideální.