Králíček je zvíře velmi inteligentní a učenlivé, ale zároveň zvíře umanuté, paličaté a své. Nebude majitele poslouchat, aby ho potěšil, ale proto, že sám chce a baví ho to.
Povahu králíčka bych jednoduše popsal jako kombinaci povahy psí a kočičí. Má rád různé aktivity, ale musí z toho mít sám větší prospěch, ať už dobrotu, nebo pochvalu. Stejně, jak silně na králíčka působí pochvala, tak silně na něj působí kárání a „psychické tresty“.
Pokud už je potřeba u králíčka použít nejen pozitivní fixaci, ale i trest, například při zlobení, nikdy se neuchylujeme k fyzickým trestům, jako plácání po zadku, či tahání za kůži.
Někdo může doporučovat po králíčkovi, když leze kam nemá, nebo něco okusuje, hodit smotané ponožky, či balíček kapesníků, aby si leknutí při zlobení nespojil přímo s vámi. Pokud chcete, aby králíčkovi brzy selhalo leknutím srdíčko, nebo aby pelášil do domečku při každém zašustění, tak směle do toho. Tudy správná cesta opravdu nevede.
Nejprve si tedy vysvětlíme, co je pro králíčka nejpřísnější trest, kterým mu neublížíme. Králíčci milují volnost pohybu a obzvlášť, pokud jsou rozjívení, začnou zlobit a my je v pohybu omezíme, velmi rychle přehodnotí, jestli jim to stojí za to. Prvně vytvoříme fixaci zlobení-varování-trest, aby později stačilo králíčka upozornit a nemusel už přijít trest, aby s nežádoucím chováním přestal.
Pokud tedy králíčka přistihneme u chování, které si nepřejeme, upozorníme ho zvoleným povelem či zvukem. Snažíme se najít zvuk, se kterým se králíček jinak běžně nesetká. Pokud je v domácnosti více zvířat, je dobré každé zvíře naučit na jiný signál, aby zvíře při vhodném chování nebylo zmatené, že slyší varovný signál.
Dobré je třeba výrazné a ostré „Hej!“ nebo písknutí. 
Po takovém varovném signálu z pravidla králíček zbystří, ale dokud nemá vazbu špatné chování-varování-trest, bude v činnosti hned pokračovat. V ten moment přichází čas na chycení králíčka a zavření do vymezeného prostoru. Tuto samotku realizujeme ideálně mimo klec či přepravku, aby si králíček nespojil, tato místa s trestem. Zavření neprotahujeme na déle, než 2 minuty a poté králíčka opět pustíme.
V začátku je potřeba být velmi důsledný a klidně může situace vypadat tak, že králíček 5 minut běhá, pak má 2 minuty samotky, po 5 minutách zase začne lumpačit a tak se to opakuje. Je ale potřeba to nevzdávat a vytrvat.
Pokud jde o trestání za bobky mimo toaletu, králíčka místo zavírání bez kárání posadíme do toalety a s ním tam přemístíme i čerstvé bobky, ideálně králíčka za sezení v záchodku pochválíme a budeme doufat, že to nepochopí tak, že když se vyprázdní vedle, má pak skočit do toalety.
Flash třeba toaletu pochopil mimo jiné i tak, že „Hodní kluci chodí na toaletu a hodní kluci se přece nezavírají na samotku“ takže, když byl chycen u jakéhokoliv zlobení, skočil do toaletky, kde byl „chráněný“. 😀
Luca Nádvorníková